Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Termín crossover je z minulosti trochu zprofanovaný, ale tady to sedí jak prdel na hrnec. Kapela, ve které se sešli titáni scén z různých žánrových koutů, aby v hardcore-punkovém duchu upustili páru. Jejich druhá deska je ale o poznání žánrově otevřenější a sofistikovanější než debut. V mnoha ohledech lze dát za pravdu Justine Pearsonovi, který o novém materiálu mluví jako o vícevrstevnatém. Ubylo hardcorepunku a celek se mnohem více otevřel. Celá deska je o poznání víc „pattonovská“, což se odráží hlavně na použití syntezátorů a různých poloh.
I přes to se tu najde celkem dost přímočarých náletů, které si neberou servítky v tom, jak punkově působí. Naprosto typické je to například pro skladbu „Heart Reformer“, která začíná ryze punkovou halekací odrhovačkou, ale po minutě se láme ve zlověstně znějící atmosférickou zpomalovačku plnou disharmonické špíny. Závěr pak už je plně v režii pattonovských psychedelických radovánek ve stylu FANTOMAS.
Sympatický na tom všem je fakt, že i když je deska stylově otevřenější, necítím v tom ani náznak toho, že by DEAD CROSS chtěli působit nějak víc mainstreamově. Je to projekt, který nikdy nebude mít armádu fanoušků jako to bylo u FAITH NO MORE nebo SLAYER. Nestojí o velkou šedou masu vlažných věřících. Chtějí mít malou skupinku fanatických uctívačů a já se k tomuto společenství hrdě hlásím.
To zásadní, co z celé desky ale prýští všemi směry, je radost z tvorby. Je to na tom hrozně moc cítit. Čtveřice pánů, která má věkový průměr nad padesátkou, si prostě udělala radost a je v tom energie dvacátníků. S hardcore-punkem prostě nestárneš. Tady ten soubor fotrů si je toho vědom a je téměř hmatatelné, jak si společnou práci užívají. Vyvěrá z toho klukovské rošťáctví a nadhled, ale přitom je to v určitém slova smyslu správně zaťaté, punkově podvratné a dravé. Pevně doufám, že na další desku nebudeme čekat pět let.
1. Love Without Love
2. Animal Espionage
3. Heart Reformer
4. Strong And Wrong
5. Ants And Dragons
6. Night Club Canary
7. Christian Missile Crisis
8. Reign Of Error
9. Imposter Syndrome
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.